Představte si svět bez odpadu, kde je možné recyklovat nejen výrobky, ale i budovy. Tato představa je možná blíže, než si myslíte. Protože společnosti, úřady i jednotlivci na celém světě čelí klimatické krizi a nedostatkům zdrojů, přijímají stále častěji „cikularitu“ za svou a hledají způsoby, jak snížit spotřebu materiálů díky sdílení, recyklaci, opětovnému použití a využití k jiným účelům.
Ve stavebním průmyslu existuje velké množství zkoušek, pilotních programů a inovativních nových výrobků, které pohání posun k cirkulárnímu přístupu k výstavbě. Ale rychle stoupá také tlak na změnu: minulý rok emise CO2 z výstavby a budov stouply na historicky nejvyšší hodnotu 40 %, kdy stavební práce tvořily 27 % a stavební infrastruktura a materiály 13 %.
„Velikost těchto čísel se rovná velikosti příležitosti,“ řekla Kristin Hughes, ředitelka pro cirkularitu zdrojů Světového ekonomického fóra, "ale bude to jako obrátit velkou nákladní loď. Budeme potřebovat udržitelnou alternativu pro každý materiál a řešení pro řízení každé součásti.“
Světové ekonomické fórum pracuje napříč celým hodnotovým řetězcem stavebnictví, aby propojila návrhy a kontrolu odolnějších, efektivnějších a výnosnějších podniků. Jak už napovídá její funkce, je pro Kirstin Hughes klíčem k dosaženích tohoto cíle cirkularita.
„Když lidé slyší výraz cirkulární ekonomika, často si myslí, že jde jen o životní prostředí, ale je do daleko více“ řekla Kristin Hughes. „Cirkularita je řešením masivní uhlíkové stopy tohoto odvětví, ale také klíčem k nalezení nových obchodních strategií pro budoucnost s omezenými zdroji.“
Potřeba pohání inovaci
Kristin Hughes cituje případ z Velké Británie, kde se spouštěčem cirkulárního myšlení stal Covid-19. Během pandemie brzdila narušení a zpoždění v rámci dodavatelského řetězce podnikání v oblasti globálního poradenství pro inženýrství a rozvoj. Takže namísto čekání na materiály, jako je ocel, měděné dráty a elektrická zařízení, začala společnost hledat lokální použité nebo recyklované alternativy.
„Byl to takový úspěch, že teď hledají způsoby, jak tento přístup znormalizovat a zopakovat, kvůli jeho nákladové efektivitě a udržitelnosti“ říká Kristin Hughes.
Učíme se cirkulárnímu způsobu myšlení
„Mentalita se rozhodně mění“ říká Jean-Paul Bourgeat, senior viceprezident společnosti KONE pro globální podnikání v oblasti modernizace. Říká, že přesun k cirkularitě společnosti KONE umožnil vznik nových partnerství s tím, jak společnost spolupracuje na inovaci nových procesů a modelů.
„Recyklování funguje již mnoho let“ říká Jean-Paul Bourgeat. „Aktuální otázka je, jak přejdeme na vyzrálou cirkulární ekonomiku, ve které bude možné rozebírat materiály a dát jim nový účel novými způsoby s ohledem na to, že když součást znovu použijete, není potřeba vyrobit novou.“
Jeden z problémů. které je třeba překonat, je to, že prostá recyklace starého zařízení nebo dílu nemusí nutně být tak šetrná k životnímu prostředí a nemusí šetřit zdroje, jak se na první pohled může zdát.
„Například pokud potřebujete k přepravě materiálu na recyklaci velké množství nákladních aut, bude to očividně mít dopad na uhlíkovou stopu“ vysvětluje Jean-Paul Bourgeat.
Odpověď „pravděpodobně spočívá v místním umístění při přístupu opětovného použití, opravy a recyklace“ dodává.
Nedávný pilotní projekt v Opéra National de Lyon je toho názorným příkladem. Tato 18patrová ukázka architektury, na jejímž vrcholu se tyčí obrovská klenutá skleněná střecha, a která byla postavena až pro 1500 návštěvníků, byla obsluhována pěti výtahy, které se blížily konci své životnosti.
Ve spolupráci s operou a místními online nákupčími zahájila společnost KONE historický proces demontáže a výměny, při kterém byly výtahy velmi pečlivě rozebrány, a při němž bylo identifikováno 100 součástí k možnému opětovnému použití při dodržení pravidla, které vylučovalo bezpečnostní součásti.
Tým, který pracoval v době mimo nácviky a živá vystoupení, ručně sesbíral a sepsal materiály od zdobených lamp po elektrické panely a také více než tři kilometry kabelů.
Zatímco normálně by byl každý kus vyřazen jako odpad, bylo mnoho součástí vybráno, aby dostaly možný druhý život, a byly nabídnuty k prodeji profesionálům v odvětví realit a stavebnictví, i mimo ně.
Propojení dostupnosti materiálu s poptávkou
Kristin Hughes ze Světového ekonomického fóra pracuje se start-upem, který vyvíjí digitální řešení k vytvoření trhů pro recyklované zdroje, jako jsou ty zachráněné z lyonské opery, propojením poptávky zákazníků s dostupností zdrojů.
Kristin Hughes i Jean-Paul Bourgeat se shodují, že aby byla cirkulární ekonomika opravdu úspěšná, musí být materiály vysledovatelné, aby se zajistilo, že kupci ví, odkud pochází a jak velkou vzdálenost urazily.
Takzvané digitální „materiálové pasy“, které zachycují a ukládají informace o stavebních materiálech, jsou již vyvíjeny a mohly by zahrnovat RFID technologii ke sledování celého životního cyklu výrobku. Jsou také zamýšleny jako způsob, jak zvýšit chuť průmyslu přijmout tyto použité materiály.
Politika pro podporu pokroku k cirkularitě
Kristin Hughes však varuje, že politici odpovědní za tvorbu strategií nejsou vždy schopní udržet krok s rychlým postupem průmyslu vstříc cirkularitě. Jako příklad cituje cement, který tvoří celých osm procent všech emisí ze stavebních materiálů
Kristin Hughes líčí případ výrobce stavebních materiálů, který vyvinul výrobek z recyklovaného cementu, který funguje stejně dobře jako nový cement, možná i lépe, a má podstatně menší uhlíkovou stopu. Ale i když tato společnost získává použitý cement v Německu, Rakousku a Francii, právní omezení v těchto zemích znamenají, že recyklovaný výrobek lze prodávat pouze ve Švýcarsku.
„Takže této společnosti zůstalo v rukách velké množství tohoto recyklovaného cementu a musela čekat, až legislativa srovná krok“ stěžuje si Kristin Hughes.
V mezičase Jean-Paul Bourgeat vidí, jak se stavební podniky pohybují vpřed jinými způsoby: „Už teď vidíme posun od uvažování ve smyslu zbourání a znovupostavení, což je z pohledu uhlíkové stopy mnohem nákladnější, k uvažování ve smyslu renovace, přetvoření a využití pro jiný účel, a vidíme, že naši zákazníci jdou tímto směrem s námi.“
I když jsou infrastruktura, procesy a právní prostředí nutné pro plnou cirkulární ekonomiku ještě daleko, směr vývoje je již jasný a mnoho prvků pro přechod na cirkularitu je již zavedeno. Například nové výtahy KONE jsou z drtivé většiny postaveny z kovu, což znamená, že 90 % součástí má již teď potenciál pro recyklaci nebo opětovné využití.
Kristin Hughes si chce představit budoucnost, kde by mohlo 100 % všech výrobků na konci životnosti jít zpět k výrobci na přepracování, a kde by obchodní modely bez materiálu maximalizovaly životnost budov a zároveň řešily problém s nadměrnou spotřebou i pomáhaly řešit klimatickou krizi.
„Někdy jsou nejjednodušší řešení přímo před námi“ říká.