„V roce 2002 jsem opustil svůj dům v Madridu, abych cestoval po Evropě, a rozhodl jsem se, že budu chvíli pracovat na severu Francie. Brzy jsem ovšem zjistil, že mi příliš chybí sluníčko. Takže když mi přítel řekl „Přijeď do Nice“, tak jsem jel. Miluji být venku a Nice se zdálo být vynikajícím místem, obklopeno mořem a horama, s ideálním klimatem.
Za ta léta jsem žil v několika různých bytech, ale centrum města jsem nikdy neopustil. Jsem rád tam, kde to žije! Od mého příjezdu bylo do města hodně investováno. Nové tramvajové linky, park uprostřed města a rozsáhlé úpravy prostor pro pěší pomohly městu dýchat.
Přichází sem mnoho turistů, což je pravděpodobně důvod, proč zde neexistuje silný pocit komunity. V Nice je každý sám za sebe. Myslím si, že důchodci a turisti si to zde užívají mnohem více než ti, kteří zde travale žijí a pracují. Například parkování je noční můrou. Měl jsem štěstí: moje práce fyzioterapeuta mi umožňuje flexibilní pracovní dobu a mám tedy dost času na muziku, fotografování a trávení času s přáteli!
Nikdy jsem neplánoval strávit život v Nice a stále sním o tom, že se znovu vydám na cesty. Ale svůj odjezd plánuji už celé roky! Někdy mám pocit, jakoby Nice byla pavučinou: jednou vstoupíš a už se nedostaneš ven. Ještě teď objevuji zajímavá místa, která jsem před tím neviděl: bistro u rozkopaného kolejiště, pláž ukrytou u přístavu nebo nádhernou budovu Belle Epoque, které jsem si nikdy nevšiml.“